
"Nový Nejvyšší král víl se rozvaluje na trůnu. Korunu má na hlavě posazenou nonšalantně nakřivo, dlouhý, zlověstně nachový plášť sepnuty na ramenou mu splývá až na zem. V lalůčku Cardanova špičatého ucha se třpytí náušnice. Prsty má obtěžkané blyštivými prsteny. Nejokázalejší ozdobou však jsou jeho jemná, rozmrzelá ústa. Propůjčují mu výraz pitomce, kterým opravdu je."
"Lidská touha není něco, čeho by si měl člověk dopřávat příliš. Je to s ní jako s tolerancí k jedu - místo toho, abych si na jed zvykala v malých dávkách, polibek za polibkem, požila jsem rovnou smrtící dávku."
"Probudím se na mořském dně. Nejprve podlehnu panice. V plicích mám vodu a tlak na hrudi je nesnesitelný. Otevřu ústa, abych vykřikla, a vyjde z nich úplně jiný zvuk, než bych čekala. Vyděsím se a zmlknu. Uvědomím si, že se netopím. Jsem naživu. Vdechuji vodu, ztěžka, namáhavě, ale přece dýchám."
0 komentářů