"Během noci se přivalila mračna a vytoužený sníh konečně napadl. Tál jí na rozpálené kůži. Byla v bezpečí. Teď už ji nevystopují."

"Rozevřela dlaň a pustila talisman. Zachytil ho. Tál mu v ruce, až se proměnil v pohou kaluž vody. Vítr utichl, sníh přestal vířit a všude kolem se tyčily obrovské paláce."

Na pokračování knihy Medvěd a Slavík jsem se těšila. I přestože to nebyla nejlepší kniha minulého roku, zalíbilo se mi prostředí a jiné magické bytosti. Středověké Rusko mě okouzlilo. No ale hlavně jsem si chtěla přečíst Dívku ve věži kvůli tomu otevřenému konci, který u mě taky hodně zvedl celkové hodnocení. Kniha se četla dobře, kromě kousku prostřední části, kdy se toho zrovna podle mě moc nedělo. Postava Vasjy se chová mnohem dospěleji a více zodpovědně, stále jí nechybí její dětská lehce ztřeštěná stránka, ale rozdíl mezi dvěma díly mi přišel velký. Vztah Vasjy s Mrazíkem je zajímavý a jsem hodně zvědavá, kam se ještě posune. Moc se mi líbily další nové magické postavy, které se v příběhu objevily (např. Půlnoc). Konec byl skvělý a autorce se opět povedlo mě navnadit na závěrečný díl. Tento díl se mi líbil víc než ten první, což se u druhých ("vycpávkových") dílů trilogie moc nestává. Nemám asi něco konkrétního, co bych chtěla knize vytknout, ale na 5* mi to nepřipadalo, proto 4/5*. Pokud se vám líbil Medvěd a Slavík nebo hledáte nové fantasy inspirované slovanskou mytologií, pak je tato série je něco pro vás.