"Skutečný příběh není ani z poloviny tak pěkný jako ten, který jste slyšeli. Ve skutečném příběhu chtěla mlynářova dcera s dlouhými zlatými vlasy lapit urozeného pána, prince, bohatého synáčka, a tak šla k lichváři a půjčila si prstýnek a náhrdelník a vyšňořila se na slavnost."

"Opět si nespokojeně zabručel, ale byl tak rozptýlený, že mu na tom nezáleželo: vítr mu chladně zavřískl do obličeje jako ostří nože a on se otočil a vymrštil se proti němu, skoro jako by ho mohl lapit rukama. A možná to i dokázal, protože ve výskoku napřáhl roztažené ruce, jako by chtěl obejmout vzduch, a ke mně za jeho zády zavanul teplý vítr. Odspěchal mezi stromy směrem k řece a jeho nohy po sobě zanechávaly vzdálené, hluboké stopy, které sahaly až k čerstvé zelené trávě, jež byla pod sněhem pohřbená, a s každým dalším krokem ze země stoupala vlhká vůně jara. Dokonce i poté, co se mi ztratil z dohledu, se ty tající stopy zvětšovaly a pohlcovaly sníh mezi sebou."